pan Vavřička, lánský sedlářský mistr

03.09.2013 14:55

Po převratu byl jsem poctěn úkolem, pracovati pro pana presidenta Osvoboditele. Byl jsem mu doporučen, jakmile se nastěhoval do Lán, a od té doby jsem dělal do zámku všechny práce z mého oboru. Hotovil a spravoval jsem jezdecké potřeby, pracoval jsem na všelijakých pracích postrojových, na opravách kočárů, ba i nové kočáry jsem dodal. Zkrátka, obstaral jsem vše, čeho bylo třeba. I křesla jsem dělal pro zámek. Jednou při zkoušení ještě nehotového křesla si pan president do něho sedl a řekl: „Tož tady jsem doma.“ Pak se usmál a povídá: „Oni to někteří dělají jenom tak pro oko a ono to potom nevyhovuje. Ale tady se mi sedí dobře v tom křesle.“ A seděl v něm doopravdy až do posledka.

Také jsem dělal panu presidentovi opasek. Měl být úplně černý. Protože to bylo pro pana presidenta, dal jsem k němu aspoň bílou přezku. Ale chyba lávky! Přezka se musila dát pryč a musil jsem ji nahradit černou. A tak bylo vždy. Pan president chtěl, aby výrobky byly nenápadné, avšak vkusné a dobré jakosti. Když jsem mu odevzdal pásek s černou přezkou, řekl: „No, tož ten je dobrý.“

Pan president měl starou aktovku, která s ním prodělala snad celou anabasi a s kterou se nechtěl rozloučit. Ptal se mě, dala-li by se spravit. Byla už hodně poškozená, ale spravil jsem ji tak, že jsem dal dovnitř novou kůži.

Pan president podporoval všechny drobné lánské živnostníky a řemeslníky.

Vzpomínám-li si na poslední práci pro pana presidenta, svírá se mi srdce… Dekorování smuteční síně v Lánech, to byla má poslední služba našemu nezapomenutelnému presidentu Osvoboditeli.