LUDVÍK SVOBODA (1895 - 1979), arm. generál, legionář, čsl. prezident 1968 - 1975

03.09.2013 14:51

Bylo to na podzim r. 1917, po památné bitvě u Zborova. Prof. T. G. Masaryk přijel na nádraží nevelkého městečka Polonnoje na Ukrajině, aby navštívil I. čs. střeleckou husitskou divisi po zborovské bitvě. Druhého dne nastoupila tato divise k slavnostní přehlídce v městě Bereznoje. Po přehlídce prof. Masaryk promluvil k příslušníkům o celkové vojenské i mezinárodně-politické situaci. Podrobně se rozhovořil o národnostních a politických poměrech v bývalém Rakousku-Uhersku a ukázal názorně, jak celý vývoj poměrů v Evropě a ve světě nevyhnutelně spěl k válce světové. Vysvětlil situaci a úkoly našeho osvobozovacího hnutí po stránce vojenské i politické a zdůraznil veliké zásluhy čs. zahraniční armády. Ukázal, jak se začínalo tvořit čs. revoluční hnutí za hranicemi. Řekl doslovně:

„Ne já – ale vy jste první dělali revoluci. Vy jste to byli, kteří jste začali přebíhat k Srbům a Rusům, kteří jste psali na vagony Jedeme z Prahy do Petrohradu, Ať žije Srbsko!, Ať žije Rusko! a podobně. Vy sami z vlastního popudu a vlastní vůle jste začali dělat revoluci. Když jsem viděl, co děláte vy a co dělá náš lid doma, nemohl jsem jako poslanec dělat méně. Proto jsem šel s vámi a organizoval a politicky těžil z toho, co jste dělali vy.“

Zprvu jsme stáli v semknutých útvarech. Když Masaryk začal mluvit, obrátil se na velitele a žádal, aby nás pustil blíže. Namačkali jsme se kolem něho, abychom slyšeli jeho hlas, abychom mu viděli do tváře a do očí.

Vzpomínám, jak hluboký dojem na nás učinila Masarykova slova. Pohlédl jsem kolem – a jediné oko nebylo suché. Cítili jsme, jak k nám Masaryk promluvil z duše, jak je náš a jak ho máme rádi.