JAN MASARYK (1886 - 1948), syn presidenta Masaryka

03.09.2013 14:44

Rodinný život u Masaryků byl krásný. Hodně jsme zpívali a mohu říci dobře zpívali. Můj otec měl dobrý sluch a dobrý hlas. Byli jsme chudí, ale abych tak řekl, najedli jsme se i tělesně i duševně. Otec vždy říkával: „Peněz vám dát nemohu, ale na vychování a na učení se vždycky najde. Je mi jedno, čím chcete být. Lépe být poctivým ševcem, než nepoctivým vzdělancem.“ U nás při obědním a večerním stole se diskutovalo o všem zcela volně, a pokud se nás dětí týče, jistě často velmi hloupě. Ale oba naši rodiče respektovali naše mínění, pokud bylo založeno na pravdivých předpokladech. Když jsme se, jak se říká, do nějaké diskuse zarajtovali, tu otec řekl krátce: „Tož to ne.“ A dodal: „Jano, dojdi pro Ottův naučný slovník. Nebo Alice, dojdi pro Meyerův lexikon. Nebo Herberte, dojdi pro Dějiny umění. Tam si zjistěte, jak to skutečně bylo nebo jak to skutečně je. A pak se hádejte dál.“

Jak to již někdy u velkých lidí bývá, stal se Masaryk už dnes jakousi mytickou postavou, koutkem naší tradice, ale chci Vás, moji milí mladí a mladší, ujistit, že to byl člověk nad obyčej lidský, který se rád smál a který si hluboce vážil těch, o kterých se tu a tam mluví jako o malých českých lidech. Je o mnoho lehčí, říkával, napsat knihu o filosofii, než dobře vychovat osm nebo deset dětí, když táta ve fabrice málo vydělává...