HERBERT REVILLIOD (1921 - 1945), vnuk presidenta Masaryka

03.09.2013 14:51

Rád bych se zmínil o události, která se přihodila jednoho horkého červencového odpoledne 1937. Bylo to dvacáté výročí největšího československého vítězství za první světové války, kterého bylo dobyto u Zborova. Na Strahovském stadionu v Praze byla vojenská přehlídka a cvičení. Masaryk byl v Lánech, třicet mil vzdálených, ne zcela zdráv, s pravou rukou lehce ochrnutou. Nebylo řeči, že by se mohl vzdáliti. Náhle odpoledne, když už slavnosti začali, pronesl dvě rozhodná slova: „Tož pojedem.“ Necítil se tak dobře již dlouho. Věděl, co hrdinství legionářů znamenalo pro celý národ. Proto i on, tvůrce legií, chtěl býti při lidových zborovských oslavách. Byl jsem na stadionu, když tlampače oznámily dvěma stům tisícům shromážděných lidí: „Důležitá zpráva: President Osvoboditel v nejbližším okamžiku vjede do stadionu.“ Zdálo se, že se na okamžik zastavil všem dech, nastalo úplné ticho. Pak se z jednoho rohu ozval ohromný výbuch radosti a volání slávy. Šířil se jako oheň, když vůz pomalu objížděl cvičiště. Ozývali se nespočetné hlasy „Hle, tatíček Masaryk“, pronášené slzejícími ženami, zatím co se tisíce malých praporků třepetalo v dětských rukou. Masaryk byl potěšen, spatřiv armádu ve skvělé náladě a v úplné pohotovosti. To bylo poslední nejslavnější vystoupení Osvoboditelovo na veřejnost. Jako většina jeho skutků bylo úplně neočekávané lidem i státními úřady a zcela spontánní. O dva měsíce později se tento veliký život skončil.