DR. KLÁRA ČERVENKOVÁ

03.09.2013 14:43

Poznala jsem osobně pana profesora Masaryka v červenci 1898 a po prázdninách téhož roku stala jsem se jeho žákyní, posluchačkou universitní. V té době bývala jsem často zvána do rodiny a tu jsem měla příležitost pozorovati pana profesora z blízka. Bývalo to u přítomnosti paní Masarykové a dětí Elisky (dr. Alice), Herberta, Jeníčka a Olgy. Děti se pěkně bavívaly a také pan profesor se často přidružil a hrál si s nimi.

Přicházely návštěvou i děti cizí, a tu bývalo v saloně onoho domu pod zámeckými schody velmi hlučno; děti, větší i menší, batolily se po podlaze, kde bylo množství hraček, a mezi nimi universitní profesor Masaryk. Stavěl domky ze stavebnic, natahoval a spouštěl lokomotivu a vysvětloval dotazy dětí. Hrál si s dětmi a byl šťasten v jejich kruhu a společnosti.

A tak jako Masaryk miluje děti a rozumí jim, právě tak děti jakoby tušily jeho lásku, i ony ho milují celou svou bezprostřední láskou. Co je tu radosti, když je o něm např. ve škole zmínka, s jakou radostí vypravuje holčička, že viděla pana presidenta na Národní třídě. Jiná vypravuje, že jej potkala ve Stromovce, jak se tam projížděl na koni, a když ho pozdravila, pokynul jí, zeptal se, kam chodí do školy a řekl jí, že je hodná holčička a aby se pilně učila, že to bude potřebovati, až bude velká. Opět jinou, když se postavila ke koni a chtěla pozdravit, vzal dokonce k sobě na koně a kousek ji svezl.

Jsou to všechno zdánlivě obyčejné věci, ale pro ty děti jsou to události velikého významu. To člověk cítí, když vidí, kterak ta radostná láska prozařuje celou bytost dítěte; tu nemluví jen ústa, nýbrž i oči a celé srdce.Poznala jsem osobně pana profesora Masaryka v červenci 1898 a po prázdninách téhož roku stala jsem se jeho žákyní, posluchačkou universitní. V té době bývala jsem často zvána do rodiny a tu jsem měla příležitost pozorovati pana profesora z blízka. Bývalo to u přítomnosti paní Masarykové a dětí Elisky (dr. Alice), Herberta, Jeníčka a Olgy. Děti se pěkně bavívaly a také pan profesor se často přidružil a hrál si s nimi.

Přicházely návštěvou i děti cizí, a tu bývalo v saloně onoho domu pod zámeckými schody velmi hlučno; děti, větší i menší, batolily se po podlaze, kde bylo množství hraček, a mezi nimi universitní profesor Masaryk. Stavěl domky ze stavebnic, natahoval a spouštěl lokomotivu a vysvětloval dotazy dětí. Hrál si s dětmi a byl šťasten v jejich kruhu a společnosti.

A tak jako Masaryk miluje děti a rozumí jim, právě tak děti jakoby tušily jeho lásku, i ony ho milují celou svou bezprostřední láskou. Co je tu radosti, když je o něm např. ve škole zmínka, s jakou radostí vypravuje holčička, že viděla pana presidenta na Národní třídě. Jiná vypravuje, že jej potkala ve Stromovce, jak se tam projížděl na koni, a když ho pozdravila, pokynul jí, zeptal se, kam chodí do školy a řekl jí, že je hodná holčička a aby se pilně učila, že to bude potřebovati, až bude velká. Opět jinou, když se postavila ke koni a chtěla pozdravit, vzal dokonce k sobě na koně a kousek ji svezl.

Jsou to všechno zdánlivě obyčejné věci, ale pro ty děti jsou to události velikého významu. To člověk cítí, když vidí, kterak ta radostná láska prozařuje celou bytost dítěte; tu nemluví jen ústa, nýbrž i oči a celé srdce.