ANTONÍN MORAVEC, lánský holič

03.09.2013 14:54

Chodíval jsem k panu presidentovi vždy v pondělí, protože toho dne jsem měl zavřeno a pan president nechtěl, abych byl vytrhován z práce ve dnech, kdy jsem měl holírnu otevřenu. Byl vždycky velmi ohleduplný. Když jsem k němu přišel po prvé, byl jsem uveden k němu do ložnice, pan president mě vlídně přijal a pravil s úsměvem: „Tož to spolu zkusíme.“ Posadil se a po krátkém vysvětlení, jak si přeje, aby byl ostříhán, dal jsem se do práce. Jak pečlivě a s jakou láskou jsem obsluhoval tu drahou hlavu! Pan president byl zákazník nenáročný. Byl vždy spokojen, a když jsem byl hotov, vždycky mi poděkoval.

Často se mě vyptával na hospodářské poměry v obci, na poměry, v jakých žijí lánští občané, a také o mé řemeslo se zajímal. Odcházel jsem od pana presidenta vždycky jako z jiného světa; mluvil se mnou vždycky jako rovný s rovným.